
Rodinný dům v Litvínovicích je architektonickou reakcí na chaotickou "sídelní kaši" předměstí Českých Budějovic. V prostředí, kde každý dům křičí jiným stylem, zvolili architekti cestu radikální střídmosti a askeze. Bílá hmota domu je oproštěna od jakýchkoli detailů – nemá přesahy střechy, sokly ani rámy oken. Místo budování plotů je dům přisazen přímo k ulici, čímž velkoryse rozšiřuje veřejný prostor a zároveň chrání soukromí obyvatel uvnitř.
Půdorys domu připomíná písmeno T, které chytře dělí pozemek na různé funkční zóny. Směrem do ulice se stavba uzavírá oblou zdí, za kterou se skrývá intimní atrium přístupné z ložnice a pracovny. Tento "mikrosvět" nabízí absolutní soukromí a díky odrazům slunce na bílé omítce má neopakovatelnou atmosféru. Hlavní obytný prostor s pultovou střechou se naopak otevírá velkorysým prosklením do jižní zahrady. Interiér kontrastuje se sterilitou vnějšku použitím teplých přírodních materiálů a řemeslných detailů.