
Rodinný dům v pražské Troji představuje odpověď na extrémně komplikovaný svažitý pozemek v bezprostřední blízkosti tramvajové trati. Hlavním motivem návrhu byla ochrana před hlukem a zajištění maximálního soukromí, což architekti vyřešili konceptem atriového domu. Hmota stavby je částečně zapuštěna do svahu a od ulice ji chrání přetažené stěny, které zároveň slouží jako akustická a vizuální bariéra.
Materiálové řešení bylo definováno jasným požadavkem klienta na využití betonu v exteriéru i interiéru. Dům je vizuálně rozdělen na dvě části: spodní podnož s tmavým betonem a texturou dřevěného bednění (připomínající kámen) a horní ložnicové patro v kontrastním světlém a hladkém provedení. Zatímco směrem k trati a sousedům dům působí uzavřeně, do vnitřního atria a zahrady se otevírá velkoformátovým prosklením.
Dispozice logicky odděluje společenskou část v přízemí, která plynule přechází do zahrady, od klidové zóny v patře. Interiér staví na kontrastu surových betonových ploch a teplých odstínů dřevěného nábytku vyrobeného na míru. Díky originálnímu přístupu se podařilo proměnit nevýhody pozemku v přednost a vytvořit tichou rezidenční oázu uprostřed živé městské čtvrti.