
Rekonstrukce prastarého mlýna u rybníka ve Středních Čechách představuje radikální, ale citlivý zásah do historické substance. Objekt, poznamenaný lety bez péče a vlhkostí, vyžadoval více než jen povrchní omlazení. Architekti zvolili metodu „léčby řezem“ – aby do útrob domu dostali světlo a vzduch, byla odstraněna čtvrtina stavby těsně za jižním štítem. Tím vzniklo vnitřní prosklené patio, které do interiéru přivádí slunce, aniž by narušilo ikonickou siluetu domu.
Zásadní konstrukce prošly ozdravnou kúrou. Původní krov byl rozebrán, zrenovován a vrácen zpět, přičemž díky otevření obytného prostoru přes dvě podlaží je jeho řemeslná krása viditelná i z přízemí. Tradiční prvky, jako je nově vyrobené mlýnské kolo, doplňují soudobé materiály – vstupní lávka dostala podobu z pozinkované oceli a pororoštů. Celé přízemí včetně venkovního patia sjednocuje odolná čedičová dlažba.
Dům po rekonstrukci neztratil „půvab stáří“, ale nalezl novou funkci pro moderní rodinné bydlení. Projekt získal uznání odborné veřejnosti a stal se finalistou České ceny za architekturu 2018. Pro majitele se stal skutečnou oázou klidu na jejich „soukromém konci světa“.